Peklo jménem Osvětim aneb když člověk zjistí, co má

22. září 2012 v 17:45 | Elgie |  Týdenní myšlenky
Strach. Bezmoc. Hlad. Plynové komory. To vše se asi člověku vybaví, když se řekne Osvětim. Nacistiský koncentrační tábor v Polsku, který se dostal do paměti lidí a zůstává v ní i po téměř sedmdesáti letech.
Utrpění lidí, kteří tam násilím přebývali, je cítit ze všech koutů. Zdi baráků, urostlý strom i velký kámen ležící mezi vchody sousedních bloků. Při pohledu na nebe, široko daleko není slyšet ptačího zpěvu. Jako by všechno navěky utichlo. Uvnitř kameného ženského baráku se to jen hemží vyrytými náspisy na zdech, často jmen různých národností. Strach, se kterým ženy ponechávaly vzkazy svým dcerám, nebo jiným členům rodiny, o kterých už dlouhou dobu nevěděly co s nimi je. Nektěří se až zoufale rvali o život, jiní se pomalu smiřovali se smrtí. Je to až k neuvěření. Úryvek rozhovoru se spisovatelem Arnoštem Lustigem:

První dny to člověkem cloumá, ale po třech dnech jsme si zvykli. Dokonce jsem tehdy udělal hadrák, hráli jsme fotbal, kamarád na mě kopal desítky. Proti sloupům s dráty, kde proudilo 10 tisíc voltů. Přišel esesák, v ruce pošvihával bičíkem. "Co to děláte?" Říkal jsem mu, že čekáme, až půjdeme do plynové komory, a mezitím hrajeme fotbal. To nemohl pochopit. Měl jsem krátké kalhoty a on v ruce tu rákosku, chtěl mě přes nohy švihnout, ale já to čekal a nadskočil. Znechuceně odešel.

Obrovské množství lidských příběhů skrývá Osvětim. Zbývá jen otázka: Jak se něco takového vlasně mohlo stát? Jak je vůbec možné co si je lidská rasa mezi sebou navzájem provést? Přesto mnozí lidé v naší dnešní společnosti jako by snad nevěděli, nebo nechtějí vědět, co se tehdy i jejich předkům dělo. Lidé si dnes stěžují na málo peněz, špatnou práci, závist mezi lidmi je asi nejpatrnější. Předhánějí se v tom, kdo si koupí dražší auto, nebo pořídí značkovější oblečení. Přitom ani nevědí, co mají. Svobodu a mír. To je to nejdůležitější pro plnění lidských snů, lidských přání. Každý máme možnost využít této situace a chytnou se příležitosti, která nás udělá šťasnými a spokojenými. Dnes nám to téměř nic nebrání. Návštěvy takovýchto míst, jako je například Osvětim, by se měly provádět povinně, pro dnešní nevděčnou společnost. Lidé si musí uvědomit, co mají a co by mohli mít. To je možná jediný způsob jak zabránit tomu, aby lidká zloba a nenávist už nikdy nedokázala uskutečnit něco tam odporného, jako je holocaust. Žít, nebo být mrtvý. To je rozdíl, nebo ne?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama