Květen 2013

Začínám znova a už to nevzdám!

29. května 2013 v 14:52 | Engie |  Týdenní myšlenky
Už fakt nevím, jak z toho ven! Nejsou to ještě ani dva měsíce, co jsem se plná odhodlání vrhla na cvičení a zpevnění svalů(hlavně břišáků), které by chtěly tak trochu "vybuchtovat". Dneska se tu ale už zase válím za počítačem, stejně jako minulý týden.Proč to, sakra, nikdy nevydržím?

Nejsem příznivcem drastického hubnutí, při kterém většina lidí hladoví, ale stejně to k ničemu není, protože jakmile se vrátí do normálního procesu, kila jsou hnedka zpátky. Řekla jsem si, že to chce pohyb! Jako první jsem si do vyhledávače naťukala nějaké ty cviky, nahodila sportovní oděv a vydala se běhat.
Málem jsem vypustila duši. Po pohledech kolemjdoucích si ale člověk přeci jen připadá jako sportovec. To mě trochu uklidnilo. Pro upřesnění, běhat jsem byla celkem dvakrát. Po druhém běhu mi můj sportovní mozek poradil, že na ty svaly musí přeci stačit to pravidelné cvičení. Ze začátku mého sportovního života jsem měla pocit, že mi asi upadne břicho. To musí bolet, musí, musí, musí! Odpoledne jsem si dala pár sérií obvyklých cviků a energicky se vydala ke kuchyni. Nakrájená zeleninka s lehce namazaným dietním chlebem naložená na talíři vypadala i celkem pěkně. Člověk už má i při konzumaci pocit, že u toho hubne. Po každé cestě po chodbě jsem se zastavila u zrcadla a pochválila se: "Už je to fakt dobrý!"

Tímhle způsobem mi o vydrželo asi tak týden. Pomalinku jsem si začala nenápadně ubírat cviky, které byly trošku náročnější, nebo mě moc nebavily. Sama sobě jsem si nalhávala že jsem na ten cvik zapomněla. Co se ve mně může skrývat dobrého, když lžu i sama sobě.

Totální konec byl, když maminka donesla čerstvě upečené houstičky, vůně se táhla po celém domě. A proč ještě navíc neudělat k věčeři langoše, že? Vždyť přece o nic nejde, pravidelně cvičím! (V duchu si uvědomuji, že zase lžu.) Tak si tak pěkně papám, z deseti cviků se stávají sotva tři, které jentak odfláknu, aby se neřeklo a už si to zase štráduji do kuchyně. Cestou se ještě zastavím u zrcadla a řeknu si, že na tom zas nejsem tak hrozně. Lidé jsou rozhodně tlustší! A jsem zase na začátku. Ach jo..


Právě jsem si uvědomila že se blíží období vodácké sezóny, které se chci také zůčastnit. Říkám si, že by to možná chtělo, zase se do toho pustit. Ale jak na to? Jsem opravdu tak nedisciplinová, jde to vůbec vydržet? Potřebovala bych nějakou pořádnou motivaci, ale asi se nejdív začnu posilovat po duševní stránce. Říkám, jak nesnáším prolhané lidi, přitom sama k sobě na tom nejsem o moc lépe. Ale věřím si, to je důležité. Věřím, že teď už to klapne!