Květen 2016

Slasti a strasti člověka ve světě

3. května 2016 v 23:57 | Engie |  Týdenní myšlenky
V souvislosti s tímto týdenním tématem mě napadla myšlenka, která se na tuto tématiku dívá z trochu jiného, více subjektivního pohledu. Nechci tímto článkem nějaký způsobem objektivně komentovat svět, který je kolem nás, jeho krásy i příkoří, ale spíše se na něj zahledět z perspektivy jednotlivce. Individua, které se v tomto světě ocitlo a vyvíjí se právě podle toho, jaký svět ho obklopuje. Jak moc nás ovlivňuje prostředí ve kterém žijeme a do jaké míry může ovlivňovat naše životy.

Na tento úhel pohledu mě samozřejmě nasměrovaly i události dnešních dnů. Denně nás obklopují moderní technologie, žijeme v naprostém přebytku všeho, svobody, téměř neomezených možností. Co nám chybí? Dnešní člověk by měl mít podle pyramidy potřeb naprosto všechno, od fyziologických potřeb, až po možnost sebeaktualizace, přesto kolem sebe neustále slýcháme stížnosti. Nutí mě to přemýšlet nad tím, jaké je z toho východisko. Co více ještě lidem nabídnout, aby byli naprosto spokojení, mohli se v klidu večer zastavit a sami pro sebe si říct, že dnes už jsou konečně spokojeni se svými životy. Co je tou tajemnou věcí, kterou lidstvo za několik tisíc nedokázalo odhalit?

Mířím tím k samému počátku lidstva. Prvotním cílem pravěkých lidí bylo poslat dál svou genetickou informaci a to v co největším rozsahu.Tedy zajistit obživu a bezpečí. Pro dnešního člověka jako životní cíl nepředstavitelné, pro pravěkého asbolutní vrchol uspokojení.
Postupujeme k tendencím na získání více území, majetku a bezpečí pro svoje potomky. V dnešní době? Vše v pořádku. Bydlíme ve vlastních domech, kde naši potomci mají téměř bezmeznou možnost rozvoje. Tady je ten kontrast. Představme si člověka žijícího na přelomu tisíciletí a člověka dnešního. Oba dva nazí a tělesně naprosto identičtí. Kdyby byli vyměněni v čase, nikdo by je nerozeznal. Přes to všechno, za to, co dnešní člověk má, by tehdejší dal všechno. Klid a bezpečí.
Když už máme svoje jisté, postupujeme dále a chceme ještě víc a to možnost ovládat druhé. Mít moc. Touha po moci je podle mě jen dalším stádiem neschopnosti uvědomit si významnost míry uspokojení, kterého jsme již dosáhli, nebo právě nedosáhli a snažíme se ho tímto kompenzovat.
Tímto právě vzniká z mého pohledu největší problém současného lidstva. Lidé mají pocit, že základní principy jako bezpečí, klid, konzumace jídla jaké chceme, možnost pořídit si dítě podle životního plánu, jsou samozřejmostí. Krutým vystřízlivěním je, že není. Lidé se s myšlenkami, že doma mají své jisté ženou do škol, bez kterých je člověk nic. Do prací, které musí dělat protože si to žádá společnost. Do shánění hmotných statků, protože máme pocit, že bez nich nepřežijeme, nebo nebudeme dostatečně šťastní.

Kdy ale usoudíme, že už tohle všechno stačí? Kdy si řekneme, že už jsme vydělali dost? Že už můžeme místo dvanáctihodinové manažerské práce pracovat 8 hodin, ikdyž za poloviční plat, který nás i tak dokáže uživit. Řeknu to jedním slovem. NIKDY. Lidé se ženou za něčím a ve své podstatě ani nevědí za čím. Než si stihnou toto uvědomit, zjistí, že během toho úpěnlivého snažení získat peníze na dovolené je nemají čas podnikat. Stavějí obrovské domy, pro rodiny, které neexistují a kupují dárky jako útěchu pro své drahé polovičky, protože jim tu pravou lásku nejsou schopni dát. Ty mezitím odcházejí hledat lásku jinam, opouštějí nás a naše potomky, kteří tímto stigmatem trpí a samozřejmě opakují chyby rodičů.

Myslím, že hlavním problémem naší evropské civilizace je hlavně absolutní úpadek všech hodnot a zásad. Svobodná vůle je totiž ve své podstatě pro člověka zničující. Kromě trestní sankce, dnes nehrozí skoro žádná morální, jedinec je nepostižitelný za téměř jakýkoliv svůj čin. A to ho nakonec zničí. Dnešní člověk je individualista, netíží ho dodržování hodnot, ať už náboženských, nebo jiných. Lidé to v dnešní době považují za vítězství. Svoboda! Ale málo kdo tuší, že absolutní svoboda a nevázanost není možná a v konečném důsledku působí negativně.

V dnešní době je pro člověka nesmírným problémem to, že neví kam patří. Nedokáže se nikde ukotvit, cítí, že by se měl chovat stejně jako ostatní, přestože to cítí jinak. Teprve poté, co se člověk dokáže odpoutat od materiálního světa a zabrousí do podstaty duchovních hodnot jakéhokoliv náboženství, ale i do odlišných životních stylů, může dosáhnout pochopení podstaty světa a opravdu potřebných věcí. Tyto tendence považují mnozí za překonané a pro tzv. moderního člověka nepotřebné. Jedná se o myšlenky pramenící z mylné představy o tom, že dnešní lidé jsou něco lepšího a silnějího než bývali ti před tisíci lety a že tohle nemají zapotřebí. Jsme naprosto stejní jako oni, nazí i stejně povrchní, akorát obklopeni jiným světem, řešíme jiné otázky, máme jiné starosti. Přes to všechno potřebujeme stejnou duševní vyrovnanost a potřebu srovnání si priorit, což však v dnešní době leckdy nejsme schopni sami zvládnout.